Můj příběh by mohl začít asi tak před 11 – 12 lety. V té době jsem se věnovala sportu, který byl velkou součástí mého života. Jednoho dne se ale objevila intenzivní bolest kolene. Zpočátku jsem tomu nevěnovala moc pozornosti, ale bolest neustupovala, ba právě naopak. Následovaly návštěvy lékařů, vyšetření, obstřiky, injekce, analgetika ...... a výsledkem tohoto martíria byl verdikt, že se jedná o artrózu a co bych ve svých letech ještě chtěla! Bylo mi krátce čtyřicet. Lékaři mi doporučili čekat až artróza postoupí do té míry, aby mohl být vyměněn kolenní kloub. Když se ještě začaly objevovat otoky a můj lékař mi od stolu, aniž by se na nohu podíval řekl, že je vše v pořádku a vlastně ten otok je jen můj subjektivní pocit, řekla jsem si dost a naučila se s touto bolestí žít. Tak proběhlo několik dlouhých bolestivých let a já místo sportu mohla jen chodit se svým psem na vycházky a skřípat při tom zuby bolestí. Potom začal bolet i ramenní kloub a já si myslela, že artróza postoupila i tam. V této době byla u mě na návštěvě moje kamarádka a zmínila se o paní Bártové, s kterou už ona sama měla velmi dobré zkušenosti. Nejdříve jsem nijak nereagovala, ale potom jsem si řekla, že za pokus nic nedám a horší už to snad ani být nemůže. Tomu, co se stalo potom, nelze snad ani uvěřit. Musím přiznat, že na první terapii jako správný realista (co se nedá uchopit, neexistuje) jsem šla trochu skepticky a s rozpaky. Ty ale zmizely v okamžiku, kdy jsem svoje tělo „odložila“ do jejích rukou. Něčemu tak neskutečnému nelze ani uvěřit. Paní Bártová pouhým dotekem svých božských rukou se mnou dokázala neuvěřitelné. Nevím, jak to dokázala. Měla jsem pocit, že se mnou nic nedělá, má jen přiložené ruce a příjemně se se mnou baví. To, co se v mém těle odehrávalo lze jen těžko pochopit. Ale o to se ani nesnažím. Pro mě je jen důležité, že počáteční prudká bolest ramene, kterou paní Bártová zprvu probudila, zmizela. Podobné to bylo i s kolenem. Tady to sice není ještě stoprocentní, ale co bych chtěla po tolika letech bolesti. Jsem vděčná za každou chvíli, kdy to nebolí a já zase mohu vést plnohodnotný aktivní život. Jsem přesvědčena, že pomocí dalších terapií i tato bolest trvale odezní a moje ortéza bude i nadále odpočívat ve skříni.
Závěrem chci od srdce strašně moc poděkovat paní Bártové za velmi milý, vstřícný přístup, profesionalitu, a hlavně za to, že v dnešní době má dostatek trpělivosti a energie pomáhat všem, kteří to potřebují a dokáže bojovat s „nevěřícími Tomáši.“ Je neskutečně obětavá, vnímavá a milá. Díky, že někdo takový ještě existuje.
Paní Hance ještě jednou moc děkuji a těším se na další návštěvu.
Ilona L.